Důl Jindřich
V roce 1964 bylo zahájeno hloubení nové jámy poblíž dolu Jindřich I za účelem koncentrace těžby ze středního a severního dolového pole a vybudování nové kapacity pro 440 tisíc tun odbytové těžby. V roce 1969 byla výstavba dolu dokončena prohloubením na 9., 10., 11. a 12. patro. Jáma měla 5 pater, a to 7. patro v hloubce 898,8 m, 9. patro v 1 045,8 m, 10. patro v 1 127,8 m, 11. patro v hloubce 1 227,9 m a 12. patro v hloubce 1 328,0 m. Oddělení pomocného těžení končilo na 13. patře v hloubce 1 428,4 m. Dosažitelná hloubka byla 1 550 m. Důl Jindřich II se stal nejhlubším dolem na černé uhlí v republice a podílí se na prvenství ve střední Evropě.
Velké těžní zařízení bylo vybaveno čtyřlanovým automatizovaným těžním zařízením, typové označení 4 K-4016, výrobcem bylo ČKD, rok výroby 1967. Těžní stroj byl umístěn ve věži ve výšce 37 m. Pomocné těžení bylo provedeno v jámě hlavního těžení, bylo jednočinné a bylo provozováno ze 7. patra až na 13. patro v maximální dopravní hloubce 527,25 m. V roce 1975 byla dána do provozu lanová dráha pro dopravu uhlí z dolu do oslavanské elektrárny, která byla jediným odběratelem vytěženého uhlí. 1. října 1991 byla zahájena realizace projektu nazvaného „Likvidace Dolu Zbýšov“. Bylo započato s likvidací důlních děl a technologického zařízení na povrchu, které souviselo s těžbou uhlí. Poslední vytěžené tuny černého uhlí z rosicko-oslavanského uhelného revíru byly dodány do elektrárny v Oslavanech 20. prosince 1991. Poslední vůz z dolu Jindřich II byl vytěžen 28. 12. 1991. V květnu 1992 byla schválena změna plánu likvidace hlavních důlních děl. Zasypání jámy Jindřich II bylo nahrazeno zatopením. Region dolu Jindřich II je z hlediska hydrogeologického perspektivním zdrojem kvalitní vody. Po demontáži těžního zařízení byla jáma 23. 12. 1992 uzavřena na ohlubni železobetonovou krycí deskou.
Simson Roku 1848 zarazili bratři Jan a Antonín Mullerové novou šachtu Samsonku( Simsonku) Na Láně. Měli v té době tři doly – Mašinu, Anenskou a Simson. Ceny uhlí byly vysoké, obchody šly dobře. Za získané peníze vystavěli úřednický dům ve Zbýšově Na Láně, který se stal později sídlem Theodora Mullera. Důl Simson byl dán do provozu roku 1853 po zabudování těžního parního stroje. Těžili uhlí jen nejlepší kvality, znečištěné nechávali v dole. Kolem roku 1874 byla Simsonka 219 m hluboká, Anna 200 m, Mašina 117 m. Roku 1892 se zvýšila těžba trojnásobně. Roku 1902 byla postavena kovová konstrukce těžní věže. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 m s 200m hlubokou úpadní větrní jámou. V hloubce 94,7 m byla propojena s dolem Simson štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech v blízkosti dolu Charlota (pod silnicí). Na tomto patře byl i sklad trhavin. Hlavní chodba na 7. patře v I. sloji sloužila také jako útěková cesta, při ohni nebo jiné důlní havárii, k sousední jámě Františka. Těžní stroj byl dvojčinný s ventilovým zařízením „Radovanič“. Byl vyroben v roce 1902 v Blansku. Těžní klece byly dvoupatrové, každé patro pro jeden vůz nebo sedm osob. V roce 1912 bylo na hlavních těžních patrech umístěno 10 koní. V této době větrání spočívalo v tom, že větry byly vtahovány jámou Simson na nejhlubší patro, stoupaly všemi důlními díly a byly vysávány na jámě Anna zabudovaným ventilátorem. K separátnímu větrání sloužily ventilátory na pohon stlačeným vzduchem, dodaní firmou „Boží Požehnání“. V té době bylo v provozu uhelné prádlo, které bylo schopné zpracovat za 20 hodin maximálně 351 tun těženého uhlí. Uhlí bylo tříděno na kusové, kostky, ořech, hrubé kovářské, jemné kovářské, kurpici a prach. Kovářské uhlí v té době se používalo z našeho revíru nejen na Moravě, ale také v dolním Rakousku, Čechách, v Uhrách a v alpských zemích. V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka (1 700 m). V roce 1906-8 byla dána u dolu Simson do provozu koksovna. Koks se zde přestal vyrábět v roce 1955. V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka pod jedinou správu. V objektech dolu Simson byla umístěna Obvodní báňská záchranná stanice RUD až do ukončení těžby v rosicko-oslavanském uhelném revíru. Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987. V rámci likvidace revíru byla 28. 9. 1992 uzavřena železobetonovou krycí deskou. Důl Simson byl 625 m hluboký. Těžní věž dolu Simson byla vyhlášena památkově chráněným objektem-rozhodnutím odboru kultury ONV Brno-venkov číslo jednací Kult/887/87 z 29. 12. 1987. Památka je vedena v Památkovém ústavu pod rejstříkovým číslem 8105. Dnes patří železná věž mezi státem chráněné památky pro svou architektonickou zvláštnost. Vedení Zbýšova ji nechává podle projektu opravovat, každý rok se v restaurování pokročí. Inženýr Stanislav Vopasek ji nazval „ secesním klenotem“.
Důl Antonín Byl zaražen v roce 1846. Byla to první svislá jáma v revíru. V roce 1853 dosáhly Rahnovy doly hloubky 338 m, což byla tehdy největší hloubka uhelných dolů v Rakousku. U dolu byla vybudována koksovna, která byla zastavena v roce 1914. V roce 1932-6 byl důl rekonstruován. Těžní zařízení bylo umístěno v budově strojovny a bylo vybaveno jednoduchým zařízením Koepe z roku 1937. Po likvidaci škod z druhé světové války začal důl opět těžit 20. 5. 1945. Postupně bylo dosaženo maximální dopravní hloubky 900,50 m (7 pater). Lezní oddělení bylo vybaveno dřevěnými žebříky do hloubky 5. patra, dále v délce 160 m žebříky ocelovými a pak opět dřevěnými. V roce 1953 byl na dole zabudován nový těžní stroj ve strojovně slepé jámy 100 na 7. patře. V roce 1956-7 bylo instalováno dispečerské zařízení. V těchto letech byla vybudována u jámy Antonín rovněž nová třídírna. Po roce 1969, po dokončení dolu Jindřich II, zůstal důl Antonín těžní jámou pro 2. patro, pro těžení z hlouby 180 m. Těžba byla ukončena 18. února 1992 pro zápar ve stařinách, celé patro muselo být uzavřeno protivýbuchovými hrázemi. V úrovni 2. patra jámy Antonín byl vybudován železobetonový celík 6 m mocný, vetknutý do náraží. Po vyplenění lezního oddělení bylo 19. 8.1992 započato se zasypáváním hlušinou z odvalu dolu Jindřich. Celkem bylo do jámy nasypáno 1 998 m3. Krycí deska byla dokončena 7. 9. 1992. Těžní věž a provozní budovy byly zlikvidovány.
Důl Anna Byl zaražen Johannem Mullerem, po dobytí optimální hloubky byl důl opuštěn, znovu otevřen Annou Mullerovou v roce 1830 a vybaven již strojním zařízením. U dolu byla vybudována v roce 1859 koksovna. V tomto roce byly dány do provozu u jámy Anna dvě schaumburské koksové pece, v roce 1869 další dvě pece. Oslavanské doly 1. 4. 1869 koupila rakouská společnost Innerberger Haupt Gesellschaft in Wien se záměrem vybudovat zde koksovnu na výrobu koksu potřebného pro své železárny právě stavěné ve Westfálsku. V roce 1870 proběhlo přímo na dole Anna jednání za účelem výstavby koksovny. Jednání se zúčastnil generální ředitel Innerbergské společnosti Schuchart a belgický průmyslník Gobiet. V roce 1871 ostravští zedníci pod belgickým vedením zahájili u dolu Anna stavbu koksovny. Koksovna byla dokončena v listopadu 1872. Avšak koks zde vyrobený se pro tavbu litiny ze štýrské železné rudy nehodil. 1. 11. 1881 je koksovna již v majetku Rosické báňské společnosti v Božím Požehnání (Zastávka). V roce 1870 a 1872 byla kapacita koksovny zvýšena o 100 pecí typu Gobiet. V roce 1871 byla k jámě Anna zřízena železniční vlečka. 27. dubna 1872 došlo na dole Anna k výbuchu třaskavých plynů. Ke znovuotevření dolu došlo v roce 1944, kdy byly těženy do roku 1967 zbytkové pilíře. Dobývání uhlí zde probíhalo ve velkých úklonech. Důl Anna patřil k dolu V. Nosek. Po roce 1967 byl důl zlikvidován a byla provedena komůletní asanace. Důl Anna byl 195 metrů hluboký a měl 4 patra.
Simson Roku 1848 zarazili bratři Jan a Antonín Mullerové novou šachtu Samsonku( Simsonku) Na Láně. Měli v té době tři doly – Mašinu, Anenskou a Simson. Ceny uhlí byly vysoké, obchody šly dobře. Za získané peníze vystavěli úřednický dům ve Zbýšově Na Láně, který se stal později sídlem Theodora Mullera. Důl Simson byl dán do provozu roku 1853 po zabudování těžního parního stroje. Těžili uhlí jen nejlepší kvality, znečištěné nechávali v dole. Kolem roku 1874 byla Simsonka 219 m hluboká, Anna 200 m, Mašina 117 m. Roku 1892 se zvýšila těžba trojnásobně. Roku 1902 byla postavena kovová konstrukce těžní věže. V roce 1903 byla jáma hluboká 425 m s 200m hlubokou úpadní větrní jámou. V hloubce 94,7 m byla propojena s dolem Simson štola Xaverka, která vyúsťovala v Oslavanech v blízkosti dolu Charlota (pod silnicí). Na tomto patře byl i sklad trhavin. Hlavní chodba na 7. patře v I. sloji sloužila také jako útěková cesta, při ohni nebo jiné důlní havárii, k sousední jámě Františka. Těžní stroj byl dvojčinný s ventilovým zařízením „Radovanič“. Byl vyroben v roce 1902 v Blansku. Těžní klece byly dvoupatrové, každé patro pro jeden vůz nebo sedm osob. V roce 1912 bylo na hlavních těžních patrech umístěno 10 koní. V této době větrání spočívalo v tom, že větry byly vtahovány jámou Simson na nejhlubší patro, stoupaly všemi důlními díly a byly vysávány na jámě Anna zabudovaným ventilátorem. K separátnímu větrání sloužily ventilátory na pohon stlačeným vzduchem, dodaní firmou „Boží Požehnání“. V té době bylo v provozu uhelné prádlo, které bylo schopné zpracovat za 20 hodin maximálně 351 tun těženého uhlí. Uhlí bylo tříděno na kusové, kostky, ořech, hrubé kovářské, jemné kovářské, kurpici a prach. Kovářské uhlí v té době se používalo z našeho revíru nejen na Moravě, ale také v dolním Rakousku, Čechách, v Uhrách a v alpských zemích. V roce 1910 byla postavena lanová dráha z dolu Simson k dolu Františka (1 700 m). V roce 1906-8 byla dána u dolu Simson do provozu koksovna. Koks se zde přestal vyrábět v roce 1955. V roce 1925 bylo důlní pole dolu Simson přiděleno dolům Kukla a Františka pod jedinou správu. V objektech dolu Simson byla umístěna Obvodní báňská záchranná stanice RUD až do ukončení těžby v rosicko-oslavanském uhelném revíru. Jáma Simson byla zlikvidována zasypáním v roce 1987. V rámci likvidace revíru byla 28. 9. 1992 uzavřena železobetonovou krycí deskou. Důl Simson byl 625 m hluboký. Těžní věž dolu Simson byla vyhlášena památkově chráněným objektem-rozhodnutím odboru kultury ONV Brno-venkov číslo jednací Kult/887/87 z 29. 12. 1987. Památka je vedena v Památkovém ústavu pod rejstříkovým číslem 8105. Dnes patří železná věž mezi státem chráněné památky pro svou architektonickou zvláštnost. Vedení Zbýšova ji nechává podle projektu opravovat, každý rok se v restaurování pokročí. Inženýr Stanislav Vopasek ji nazval „ secesním klenotem“.
